Z historie

Bludiště na Petříně je v těsném sousedství rozhledny. Bylo původně zbudováno podle projektu architekta Wiehla jako pavilon Klubu českých turistů na pražské Jubilejní výstavě roku 1891. Vzniklo tedy ve stejném roce jako rozhledna. Bludiště stálo původně v blízkosti nároží Průmyslového paláce na pražském výstavišti, o dva roky později bylo ale přemístěno na Petřín. Je volnou kopií gotické brány zvané Špička, která byla součástí opevnění Vyšehradu a byla postavena ve 2. polovině 14. století za vlády Karla IV. Zdobilo ji devět věžiček. Poté, co byl pavilon přenesen na Petřín, bylo v pravé části objektu nainstalováno místo panoramatu s diapozitivy zrcadlové bludiště, které vede k dioramatickému obrazu. Ten zachycuje památnou scénu z roku 1648, kdy se švédská armáda pokoušela přes Karlův most dobýt Staré Město, ale díky statečnému odporu studentů a profesorů z jezuitské koleje bylo město uhájeno. Promyšlená kombinace plastického popředí s plochou malbou pozadí Hradčan, navozuje živý dojem a je dílem bratrů Adolfa a Karla Liebscherových a Vojtěcha Bartoňka.

Inspirací petřínskému bludišti bylo patrně zrcadlové bludiště v Prátru ve Vídni. Druhá místnost, síň smíchu, byla roku 1911 vybavena různě vypouklými a vydutými zrcadly, která vtipně deformují lidský odraz. Bludiště má 31 obyčejných a 14 zkreslujících zrcadel, původně jich ale bylo jen 35. Roku 1975 byla provedena celková rekonstrukce dřevěné stavby.

Vstupte do fotogalerie